Termín: 9.-10.9.2017
Tým: Fiifa, Křižák & Luky
Délka etapy/cesty: 51km/704km aneb 30% cesty
Čas etapy/cesty: 15h/185h
Převýšení etapy/cesty: 1876m/18391m
Nejvyšší bod etapy: 1603mnm

Mapa a profil etapy
Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Parádní hřebenová tůra na Sněžku

Podrobnosti:

Královská cesta s promočeným koncem. Tak by se dala charakterizovat závěrečná krkonošská etapa naší cesty kolem Česka. Královská, protože jsme pokořili Sněžku a cestou po hřebenech se těšili úžasnými výhledy. S promočeným koncem, protože nedělní cestu nám znepříjemnil déšť a mlha. Ale pěkně popořádku. Šlo o další víkendovku – v sobotu brzo ráno necháváme auto ve Vrchlabí, autobusem se přesouváme do Špindlerova Mlýna a pak minibusem na parkoviště před Špindlerovku, odkud jsme zakončovali minulou etapu na koloběžkách. Když vystoupíme z busu, opře se do nás ledový vítr. Rychle proto přezbrojujeme na teplejší oblečení a pak už hned vyrážíme na hřebenovou cestu dlážděnou kameny, které zůstaneme věrní většinu dne. Po několika kilometrech chůze a přískoků chytáme do nohou rytmus, vítr už tolik nezlobí a nám se otevírají hluboké výhledy do Polska. Ještě před finálním výstupem na nejvyšší bod naší cesty zajdeme na občerstvení do horské boudy provozované na polské straně. Je to ale předražená bída. Naštěstí Křižák pro nás opět připravil gurmánské sendviče a v kombinaci s točeným pivem jde nakonec o luxusní oběd. Udělal se nádherný den a my se stáváme součástí zástupu turistů, kteří si přišli užít babí léto výletem na Sněžku. Poslední úsek výstupu na vrchol je stoupání po schodech, tělo na tělo, dospělí, děti, psi. Na samotném vrcholu Sněžky se pak kvůli počtu turistů dá stěží někam sednout, natož zdolání nejvyššího bodu naší cesty kolem Česka oslavit. Dlouho se proto nezdržujeme a pokračujeme po hřebenovce dál. Cesta dobře ubíhá, brzy jsme v Malé Úpě, kde se koná jarmark a kde konečně můžeme trochu oslavit úspěšné zdolání Sněžky. Slavíme kávou a místními domácími koláči. Skoro za setmění pak dorazíme do našeho sobotního bydlení – horské chaty Ozon nedaleko Žacléře. Rychlá večeře, pivo a jde se spát. V neděli se probouzíme do deštivého dne. Dlouho se nezdržujeme snídaní, která je beztak dost skromná a raději rychle vyrážíme, abychom se podle plánu dostali na vlak do Petříkovic. Cesta nás vede přes mírné kopečky, skrz lesy a louky. Déšť houstne, je mlha, začínáme čvachtat a nepomáhá ani výměna ponožek. V promočených botách a někdy i po čtyřech se drápeme do kopců, přes které vede polská hranice mezi Královcem a Petříkovicemi. Cesta se táhne a nenabízí nic moc zajímavého. Jsme utahaní a chceme být už co nejdříve v Petříkovicích. Tam nakonec dorážíme podle plánu a etapu tak úspěšně zakončujeme. 

Hinty:

• Mít v záloze ještě jednu vrstvu oblečení navíc se vyplácí. Na etapy v horách musíte být připraveni na vše.
• Hlavní je nenechat se zaskočit deštěm a mít v záloze minimálně jedny suché ponožky.
• A hlavně nepodceňovat povrch cesty, zvláště pokud jsou to mokré kameny. Pády bolí 😉

Mokřady

A je to…

Vlezlá zima

Termín: 5.11.2016
Tým: Fiifa, Křižák & Luky
Délka etapy/cesty: 32km/597km aneb čtvrtina cesty
Čas etapy/cesty: 7h/156h
Převýšení etapy/cesty: 776m/14376m
Nejvyšší bod etapy: 556mnm

Mapa a profil etapy
Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Kolem Jindřichovic pod Smrkem vede naučná stezka s poetickým názvem “Za výšinami ideálů a do údolí duše,” kde najdete mimo jiné “Dveře do jiného času”
• Singltrek a restaurace “Dělnický dům” v Novém městě pod Smrkem

Podrobnosti:

Poslední etapa roku 2016 byl jednodenní vytrvalák téměř bez zastavení, který opět prověřil naše fyzické síly. Po dvou etapách, které jsme absolvovali jen s Fiifou, je ale tentokrát náš cestovatelský tým konečně v plné palbě.
Z Prahy vyrážíme už v šest ráno. Je tma, zima a předpověď slibuje zase déšť. Naštěstí se zase neplní. Dělá se celkem hezký podzimní den, kdy na nás sem tam dokonce mrkne sluníčko. Auto necháváme u nádraží v Novém městě pod Smrkem. Přesouváme se vlakem do Frýdlantu a pak busem do vísky Bulovka, odkud zahajujeme poslední etapu roku 2016.
Po několika kilometrech se dostáváme krátce na Oldřišskou pěší trasu a pak už přímo k Fiifovým oblíbeným patníkům, které nás vedou kolem polí a pastvin s ovcemi. Jdeme kopcovitou krajinou Frýdlantského výběžku, která v podzimním sychravém počasí není nijak zvlášť pohledná. Cesty jsou rozmoklé deštěm a naše trasa vede nehezkými obcemi, které silně utrpěly poválečným vysídlením německého obyvatelstva a kudy je smutné procházet. Když se ale dostáváme na dohled Jindřichovic pod Smrkem, ráz naší cesty se mění. Ocitáme se totiž na upravené naučné stezce, kterou místní pojmenovali “Za výšinami ideálů a do údolí duše.” Jde se hned veseleji, protože místní potůček překračujeme po “Mostě přes rozbouřené vody” a nebojácně procházíme skrz “Dveře do jiného času.” Nebudu prozrazovat víc, jeďte se tam podívat. Místních atrakcí je tam totiž docela dost. Kromě naučné stezky mají v Jindřichovicích pod Smrkem taky větrné elektrárny, ekologické centrum a inspirativní “protibyrokratickou vyhlášku.” Téhle obci se prý dokonce dříve říkalo “Malá Vídeň” pro honosné vily, kterých zde ještě několik stojí. Nicméně místní jsou asi nejvíce hrdí na své ekologické domy, kterých si všímáme, když Jindřichovicemi procházíme směrem k Novému městu pod Smrkem. Stmívá se a proto rychlým pochodem zdoláváme posledních několik kilometrů, křižujeme Singltrek pod Smrkem a za tmy dosedáme v restauraci “Dělnický dům”, kde etapu slavíme večeří. Nezdálo se to, ale tahle etapa nám dala zabrat.

Hinty:

• Nebát se podzimního počasí 🙂

Nedaleko od New Yorku

Pořád na patnících

Jsme v pohodě

Termín: 8. – 9.10.2016
Tým: Fiifa & Luky
Délka etapy/cesty: 56km/565km aneb čtvrtina cesty
Čas etapy/cesty: 11h/149h
Převýšení etapy/cesty: 1138m/13600m
Nejvyšší bod etapy: 578mnm

Trasa a profil etapy
Fotky z etapy

ZAJÍMAVOSTI:

• Gigantický povrchový důl na hnědé uhlí Turów na polské straně hranic
• Pomník na památku sestřeleného amerického bombardéru z druhé světové války v obci Víska
• Podsádkové domy v obcích kolem hranic

PODROBNOSTI:

Říjnovou etapou jsme potvrdili, že to s letošním plánem na vylepšení skóre kilometrů myslíme vážně. Předpověď na víkend je déšť a zima. Přesto to nevzdáváme a téměř ještě za tmy v sedm ráno vyjíždíme z Prahy směr Hrádek nad Nisou. Po nezbytném nákupu potravin v místním Penny necháváme auto u nádraží a vydáváme se na cestu. Je sice chladno, ale neprší a my máme radost, že jsme tuhle etapu neodpískali. Procházíme kolem Trojmezí a za necelou půlhodinku jsme v Oldřichově na Hranicích. Zde se dostáváme poprvé na území bratrů Poláků. Razíme si cestu nevábnou pohraniční vesnicí na polské straně, abychom se co nejrychleji dostali na “pašeráckou” pěšinu podél hraničních patníků, po které dál pokračujeme už českou stranou hranice. Cesta utíká docela svižně, přestože není čím se “kochat”. Jdeme bahnitými pěšinami, občas míjíme skládky nebo bažiny močůvky. Jen letmo zahlédneme gigantický povrchový důl na polské straně a zastavujeme na kopci Výhledy, kde si dáváme oběd. Brzy ale začíná pršet, padá mlha a z výhledů na Výhledech toho moc nemáme. Pokračujeme dál po cestách v polích, kde nám na malou chvíli podzimní počasí maluje obrazy melancholických zátiší zelenohnědé podzimní krajiny s mlhou a kravkami. Začíná už ale vydatně pršet a my pospícháme, abychom se co nejdříve dostali do nějaké vesnice s hospodou, kde bychom si dali polévku nebo alespoň horký čaj. No jo, ale chyba lávky. Procházíme vesnicemi, kde na hospodu nebo bufet prostě nenarazíte. Nemáme štěstí v Kunraticích, ani v dalších větších obcích. Jediným zpestřením jinak celkem monotónní cesty, je památník letcům amerického bombardéru, který byl sestřelen u obce Víska za druhé světové války. Za zmínku stojí ještě podsádkové domy, které jsou v místních obcích hezky opravené. Jsme rádi, že se dostáváme ještě za světla do penzionu Na Bidýlku, kde nás přivítá milá paní majitelka.

Ubytujeme se v útulném podkroví velkého domu a vyrážíme do jediné hospody, která je v okolí – U Vohnoutů. Už název vám může napovědět, o jaký podnik že to jde. Pivo chuťově odpovídá zakouřené vesnické hospodě z osmdesátých let, kterou by tento vybraný podnik včetně osazenstva mohl okamžitě sehrát v nějakém dobovém filmu. Mají zde ale naštěstí několik jídel, která navíc nejsou úplně špatná. První den naší cesty tak zakončujeme zelňačkou a utopencem.

V neděli ráno nám majitelka penzionu přináší skvělou snídani a dáváme se s ní do řeči. S manželem vyměnili byt ve městě za dům na vesnici, jehož jedna část slouží jako penzion. Žijí zde na polosamotě spokojeně s dětmi, oslíkem, kozou a kočkami. Živí se výrobou keramiky a pronajímají pokoje. Pokud někdy přemítáte o tom, zda lze vyměnit život ve městě a nudnou práci v korporaci za svobodný život v přírodě, tak odpověď zní ano, jde to. A pokud vás zajímá, jak takový život může vypadat, jeďte navštívit rodinu v penzionu Na Bidýlku.

Vydáváme se na zbytek cesty a přestože zase prší, naše cestovní morálka je dobrá. Jsme vybaveni teplým čajem a máme zážitek ze setkání s lidmi, kterým se povedlo změnit svůj život k lepšímu. Putujeme nyní malebnější krajinou, procházíme osadami, které vypadají celkem k světu a do Habartic, naší cílové destinace, dorážíme s předstihem. Rozhodneme se pro prodloužení naší cesty, abychom si naběhli fóra pro příští etapu a spěcháme do Pertoltic, kde musíme stihnout autobus do Chrastavy a pak vlak do Hrádku nad Nisou. Vše klapne a i když opět není kde si dát cokoli teplého k jídlu nebo pití, zakončujeme říjnovou etapu s dobrým pocitem, že letošní cíl našlapaných kilometrů plníme. A navíc máme plán, že až tuto naší Cestu kolem Česka dokončíme, vydáme se na druhé kolo, abychom zjistili, jak se v průběhu našeho putování změnilo Česko, kterým jsme prošli. Půjde se už najíst nebo si dát alespoň čaj v Kunraticích? Najdeme hospodu U Vohnouta? A bude rodina v penzionu Na Bidýlku žít spokojeně s oslíkem a kozou? Těšíme se, že to za (snad) pár let zjistíme 🙂

HINTY:

• Je opravdu složité odhadnout, zda cestou narazíme na nějakou funkční hospodu. Ani městečka velikosti Chrastavy nezaručují, že zde bude v době, kdy čekáme na spoj, otevřen nějaký podnik s teplým jídlem. Je proto potřeba sebou nosit zásoby.
• Penzion Na Bidýlku stojí určitě za návštěvu, když ne kvůli přenocování tak proto, že si zde můžete pohladit místního oslíka, nakoupit originální keramiku, kterou vyrábí paní majitelka a popovídat o tom, jaké to je skutečně zrealizovat “cestu z města.”