Termín: 11.6.-13.6.2026
Tým: Fiifa & Luky
Délka etapy/cesty: 81km/2218km aneb 150km do cíle
Čas etapy/cesty: 22h/590h
Převýšení etapy/cesty: 1765m/52432m
Nejvyšší bod etapy: 1170mnm
Zajímavosti:
- Přechodovka mezi Šumavou a Českým Lesem, hodně asfaltu, málo krás, nula šancí se po cestě občerstvit
- Ve Všerubech jsme se schovali před deštěm do zastávky a tam narazili na dva turisty – holčinu, která šla hranicí v protisměru a chlapíka, který měl před sebou 3.000 km do Compostely, tohle nevymyslíš 😄
Podrobnosti:
Budík zvoní ve 4:30. V 6:05 nám jede z Hlaváku vlak do Železné Rudy. Tohle bude dlouhý den. Po sólu v minulé etapě na něj ale nejsem sám. Přidává se ke mně Luky. Tom byl nucen opět scratchnout. Noha ho zatím nepustila. Snad budeme nejpozději v září komplet 🙏
Trpaslíci jsou tu všude. Nejoblíbenější sortiment přátel na západní hranici 😎
Vlak jede 4 hodiny. To už je taková klasika. Cestou se honí mraky. Předzvěst uplakaného počasí. Za klasiku lze považovat i výluku – nemalou část trati jedeme autobusem. Vystupujeme na konečné v Alžbětině. Nutno podotknout nechtěně – proběhl pokus vystoupit o zastávku dříve v centru a dát si kafe – ale nešly nám otevřít dveře a vlak se rozjel dříve než jsme přeběhli ke dveřím funkčním – trocha trapas 😇 Kupujeme si aspoň plechovku coly u místních Vietnamců a stoupáme do Šumavských lesů. Celý den šlapáme schovaní do hvozdů, bez výhledů a bohužel po asfaltových cestách. Pěšiny jsou uzavřené – otevírají se až za pár dnů, jen na tři měsíce. Jediným vytržením ze stereotypu jsou Čertovo a Černé jezero.
Postupně začíná víc a víc pršet, přeženou se přes nás i kroupy. Unavení profilem, asfaltem, deštěm a chladem přicházíme, po dlouhých 30km do Svaté Kateřiny, penzionu Račín, jediného v širokém dalekém okolí. Tomu odpovídá i cena pokojů 😳
V pátek nás čeká tranzit mezi západním úpatím Šumavy a východním úpatím Českého Lesa. Prognóza počasí je bídná, déšť. Jdeme po polích, podél malých lesíků a sem tam i větším lesem. Díky bohu vesměs mimo asfalt. Prší celou dobu, ale není to nijak intenzivní. Za řeč stojí snad jen už v úvodu avizované setkání s dvěma turisty na autobusové zastávce ve Všerubech. Setkání s podobně naladěnými lidmi je opravdu vzácné. Máme radost, byť trvá ani ne půl hodiny. Loučíme se a každý vyrážíme svým směrem, vstříc dalším dobrodružstvím.
Už kolem páté nás vítá Folmava, plná pasti a patiček pro naše západní sousedy. Přespáváme v České Kuchyni, ale večeři si dáváme ve Stodole, což se ukazuje jako velmi dobrá volba – obě místa velmi doporučujeme.
V sobotu otevíráme kapitolu posledního velkého pohoří, Českého lesa. Konečně se vyčasuje. Přes svěží vítr oblékám kraťasy a triko. To se záhy vyplácí – na úvod nás čeká se vyškrábat na hřeben do nadmořské výšky přes 900 mnm, tedy přes 400 výškových metrů, to vše asi na dvou kilometrech. Pro změnu nejsme zmoklí, ale kompletně propocení.
Po vydatném odpočinku pokračujeme několik kilometrů po hřebeni, krásná lesní stezka se postupně mění na asfaltovou cyklostezku, na které zůstáváme až do konce etapy. Nohy bolí, toho asfaltu bylo tentokráte přespříliš. Na posledních km ještě trochu kufrujeme a pak už příkře klesáme do Lískové, další hraniční vsi, kterou definují vietnamské prodejny a bistra designované pro naše západní sousedy. Tam si nás přebírá Míša – bohužel v sobotu odtud neodjíždí jediný spoj – a odváží nás z5 do Prahy. Děkujeme 💛
Nějak tak začínáme cítit, že je konec putování na dohled. Už jen dvě etapy? Možná tři? Uvidíme…..
Hinty:
- Zdejší končiny jsem pusto-prázdné, s občerstvením nelze na trati počítat, je třeba mít zásoby vody a jídla
Cesta kolem Česka 