
Termín: 4.9..-7.9.2025
Tým: Fiifa
Délka etapy/cesty: 108km/2137km aneb 200km do cíle
Čas etapy/cesty: 34h/568h
Převýšení etapy/cesty: 3202m/50667m
Nejvyšší bod etapy: 1376mnm
Zajímavosti:
- Přechod Šumavy se určitě nominuje do nejhezčích etap vůbec, hlavně úsek po hranici první zónou parku.
- Navštívil jsem poslední trojmezí na cestě 😅 zbytek už podél Německa.
Podrobnosti:
Stojím tu na Hlaváku sám jak kůl v plotě. Parťáci po skvělé květnové etapě znovu mimo hru. Je to boj. A to jsme už na dohled od cíle. No nic. Další a navíc zdá se velmi náročná etapa přede mnou. Strávím ji sám se sebou, včetně jednoho přenocování v přírodě. Tudíž na zádech o pár kilo více než obvykle.
Vyrážím na 4-hodinovou cestu vlakem, s přestupem v Budějkách. Tentokráte vše klape jak hodinky, v poledne vystupuju do slunečného a horkého počasí v Nové Peci. Minule jsme na konci etapy obědvali v Merlinu, dnes zkouším bistro Hubertus. Jako fajn, ale při hodnocení (4.6) bych čekal mnohem víc. Prostě stánek s utopencem, klobásou a smaženým. Lidi evidentně ratují cokoliv “streefoodového”. Směr hranice mě nejdříve vede pár km asfaltky, poté šotolina kolem Říjiště. Tam se cesta začíná zvedat, nejdříve lesem, následně po kamenném poli. Stoupám až na kótu 1.300 mnm, s nádherným výhledem zpátky na Lipenskou přehradu..


Pokračuji dále po hřebeni, který se vlní kolem spousty kamenných útvarů a skal, člověk spíše skáče z kamene na kámen než chodí, moc to neubíhá. Výhledy jsou ale famózní, jen kdyby všude nebyla zkáza smrkového lesa. Zastavují se na posledním trojmezí cesty, občerstvují se na Třístoličníku a pak už prudkým sestupem mířím do cíle dnešního dne, Nového Údolí. Beru zavděk hotelem Nové Údolí, kde zdá se přespávám skoro sám. Hold je po sezoně.

V pátek ráno vstávám brzy. Včera to bylo 23km, dnes mě čeká něco kolem třiceti. A předpověď je bídná. V poledne má začít pršet, večer má déšť ještě zesílit. Vyrážím před osmou a rychle se nořím do lesů. Hranice jde celý den údolím, je to úplně jiné než včerejší hřeben. Celkem to odsejpá. Je to nahoru dolů, ale pohodlnou cestou.

Pršet začíná už kolem jedenácté. Intenzita je snesitelná. Kolem poledne jsem ve Strážném, kde se těším na gastro v Rybárně. Bohužel dnes zavřeno. Beru zavděk benzínkou MOL, jelikož až do večera už půjdu mimo civilizaci. Respektive civilizace tu byla až do války. Míjím vesničky s názvy Krásná Hora, Mlaka, Cazov, Světlé Hory, Żďárek a další. Moc po nich nezůstalo. Jen rozvaliny stovek domů. Smutný to pohled. Poslední z nich, Bućina, mimochodem nejvýše položená česká osada, je i mým dnešním cílem. Přespávám v hotelu Alpská Vyhlídka.

V sobotu se probouzím do úplně jasného dne bez mráčku. Čeká mě nejdelší a nejstrmější den etapy, korunovaný přenocováním venku. Hranice jde v dalším úseku prvním pásmem parku a je proto nepřístupná. Obcházím to přes Německo, nejdříve padám 500 výškových metrů, abych je následně hned nabral. Vracím se na hranici u vrcholu Lusen – nechávám ho ale německým turistům a mlze a vydávám se po čáře.


Dalších 10km je překrásných. Jdu sám po hřebeni ve výšce 1.300mnm, nedotčenými lesy nechanými přirozené obnově. Jediná výzva je promáčený podklad, speciálně v oblasti blat a močálů. Nahoru, dolu, často borůvčím až po pás, jindy loukami a pak zase pralesem. Ne nadarmo je cesta otevřená jen srpen-říjen. Na jaře tu chrání Tetřívka a další ohrožené druhy. Poslední úsek beru opět Německem, místem nekonečných močálů, tentokráte vesměs po dřevěných lávkách. Poslední stoupání a je tu Poledník – magické místo mého dnešního odpočinku.

Noc na neděli byla krušná. Nepršelo, ale zvedl se východní vítr. Teplota spadla hodně dolů, aby také ne, ve výšce 1315 mnm. Vyrážím po osmé, hnedle jak mám sbaleno. Cestou do údolí ze sebe postupně sundávám všechny vrstvy. Citelně mi dochází šťáva. Tři náročné dny si vzaly své. Zdánlivě pohodový den s délkou 20 km a převýšením necelých 400 m je tak větší výzva než by se zdálo. Navíc je posledních 10 km po asfaltce, což už je utrpení. Když zahlédnu Míšu, vím že jsem vysvobozen – jde mi naproti z Železné Rudy, cíle etapy a odváží mě domů 💛

Hinty:
- Končím s přístřeškem, pořizuji stan. Těch pár set gramů navíc se na hřebeni vyplatí





























