Termín: 25.9.-29.9.2024
Tým: Fiifa
Délka etapy/cesty: 106km/1948km aneb tři čtvrtiny cesty
Čas etapy/cesty: 22h/510h
Převýšení etapy/cesty: 2047m/45555m
Nejvyšší bod etapy: 950mnm
Zajímavosti:
- Novohradské hory jsou krásné i opuštěné, jakoby zvaly hraničáře a podobné týpky k objevování
- Pohoří na Šumavě s krásným kostelem a atmosférou horské vsi
Podrobnosti:
Luky bojuje s kolenem a Křižák si střihnul dalšího Covida. Po mnoha a mnoha letech vyrážím sám. Pěkně na těžko, zavzpomínat na přechod Bosny a uskutečnit poslední dobrodružství před tím, než se vydám pod kudlu se svým kolenem i já. Cesta z Hlaváku do Majdaleny je pohodová. Pár posledních stanic jsem ve vagonu úplně sám. Vystupuju do tmy, hold stmívá se už kolem sedmé, tohle bude v příštích dnech docela výzva. Hlavu skládám U Pilaře. Penzion je, až na pár postarších Němek, prázdný – jeho majitel má navíc hlavu plnou starostí, ani jemu se nevyhnula velká voda a jelikož jde o povodňové pásmo, nechala ho pojišťovna na holičkách. Nese to statečně – nadšeně mi vypráví o Novohradských horách.
Ve čtvrtek vstávám do deště. Majitel penzionu říká, že budou jen přeháňky. Přesto oblíkám nepromok a vyplácí se. V dešti jdu celé dopoledne, po asfaltových opuštěných stezkách Třeboňských lesů. Nikde nikdo. Těch pár hospod zavřených. Nová Huť, Františkov, Rapšach, Spáleniště. Přecházím čáru do Rakous a postupuji na Gmund. Ten ovšem obcházím, abych se přes nehezkou průmyslovou zónu dostal do Velenice, cíle dnešního putování. Na chviličku se ukazuje slunce a já si ho užívám s jedenáctkou Staráčem (ten o dost méně) v hospodě U kostela. Honem honem než padne tma, hledám kde se utábořit a vyhrává posekaná travička před hřbitovem. Celou noc lije a fouká 🌧️
V pátek ráno mě ještě za tmy budí partičky houbařů. Hub je všude mrak. Chvíli neprší. Při balení věcí do báglu, což je mimochodem procedura na hodinu, prochází kolem párek turistů, dle pozdravu Slováků. Dáváme se do řeči a hle, taky hraničáři, navíc zkušení, už mají za sebou Slovenskou hranici. Popřejeme si štěstí a já vyrážím po cyklostezce směr Nové Hrady, až ke stejnojmennému hraničnímu přechodu. Na zahrádce opuštěné hospůdky vařím boloňáky – za 10 minut je hotovo 😅 Mezitím se opět přihnaly mraky a přinesly hustý déšť. Nedá se svítit, otevírám kapitolu mokrých Novohradských hor. Leje a já se trápím s profilem. Znovu překračuji hranici a škrábu se na vrchol Mandelstein (874mnm). Odtud sestupem do městečka Haarbachu, kde se občerstvuji v hospůdce Nepomuk (jako fakt). Tam se rozhoduji pro ústupovou variantu – dnes využiji sucha Gasthofu – konkrétně Nordwald v Hirschenwiesu. Dalších skorem 30 km v dešti si vybralo svou daň.
V sobotu na mě čekají ty nejkrásnější úseky Novohradských hor. Ráno chvílemi i probleskne slunce, ale opravdu jen na chvíli. Vracím se do Čech přes nádherný pěší přechod u bývalých Stříbrných hutí, přes říčku Popelnici. Následně stoupám podél Lužnice do Pohoří na Šumavě, kde je krásný kostel panny Marie, částečně v restaurovaných troskách, v jejichž zdech obědvám a odpočívám. Dále pak po hranici asi 10 km do Dolní Příbrami, kde doufám v konec etapy, ale na místě se rozhoduji popojít další km až do Cetviny. Dnes to bylo za 32 km. Tábořiště si dělám na soutoku Malše a místního potoku. Spím za šumu peřejí, ale také ve velkém vlhku a zimě – teplota padá k ránu až k nule ❄️
V neděli se mi nechce ze spacáku. Ráno bylo krušné. Musím upgradovat spacák, komfort do 2 stupňů je na podzimní hory málo. V noci se někde nedaleko utábořila další parta s kámošem Všéťou. Původní idea byla se v noci potkat, ale neklaplo to. Mně dnes zbývá pouhých 13 km do Rybníka. A užívám si ho plnými doušky tajíc postupně na stále hřejivém zářijovém slunci 🌞
Hinty:
- Do zářijových hor s lepším spacákem a možná se stanem, tarp je výzva 😅
Cesta kolem Česka 