Termín: 12.6.-15.6.2024
Tým: Fiifa, Tom & Luky
Délka etapy/cesty: 91km/1842km aneb skoro tři čtvrtiny cesty
Čas etapy/cesty: 25h/488h
Převýšení etapy/cesty: 818m/43508m
Nejvyšší bod etapy: 663mnm
Zajímavosti:
- Česká Kanada je opravdová perla
- Sumečka ve Staňkově by jste neměli minout máte-li jen trocha rádi ryby
Podrobnosti:
Stárneme. Jak jinak shrnout další přestávku v našem putování. Tentokráte trvala rok a půl. Už už jsme se minule těšili, a bylo to v září 22, že je definitivně po Covidu a vrátíme se k naší tradici být aspoň 2x do roka na cestě. Pak přišla zranění a tak jsme byli nuceni cestu 3x odložit. Prostě hrůza. O pár vrásek starší se opět potkáváme na Hlaváku, byť tentokráte nejedeme vlakem, nýbrž busem, respektive Flixbusem – za 3 stovky všichni až do Znojma – těžko věřit. Bus sice přijíždí s nemalým zpožděním, ale do Znojma se dostáváme naprosto bezproblémově a pohodlně. Přenocováváme v hotelu U divadla, kousek od nádraží. Hotel je fajn, noc strašná, Křižák se nám v mezičase dost rozechrápal a tak toho s Lukym moc nenaspíme
Celí rozbití se ve čtvrtek ráno přesunujeme busem do Vratěnína. Víceméně kopíruje minulou etapu. Já si v něm z toho nevyspání zapomínám kšiltovku. Opravdu povedený začátek, máte-li hlavu s posledními zbytky vlasů a před sebou tři dny na slunci – ještě že mám šátek, půjdu na motorkáře nebo na babičku. Dnes nás čeká dost nezáživné putování poli. Naštěstí je pod mrakem, tak se to docela dá. Nejvíce se těšíme na Písečné, kde je zámek i hospoda. Oboje je ovšem velkým zklamáním. Což o to, zámek je nádherný, ale privátní a zavřený. Hospoda má tragického hospodského, který nás poučuje o tom, že zdraví a děkují jen idioti, on nikdy a další „životní moudra“. Bereme radši jen něco v plechu a mizíme si to vypít na trávu na návsi. Druhá půlka dne je více lesnatá a vůbec příjemnější. Do Slavonic, kde přespáváme, se dostáváme relativně brzy. Hlavu skládáme v hotelu Pivoňka, večku dáváme v Besídce. Neurazí, nenadchnou. Já s hrůzou čekám jaký bude průběh další noci.
Slavonice jsou jinak nádherné městečko. Pivoňka ke snídani servíruje Fernet citrus, stojí hnedle vedle marmelád! Takže o hvězdičku více. Druhou dostává Křižák, noc byla o dost lepší. Je pátek. Dnes to bude dlouhé, určitě přes třicet km. Asi po pěti zastavujeme v Maříži – nádherné oáze – škoda, že je brzy na jídlo, menu vypadá úžasně. Krátce za Maříží už se noříme do lesů České Kanady. A v nich už zůstaneme do konce etapy. V druhé půlce dne přichází krizička, jenže jsme na Rakouské straně, vše zabedněno, včetně Reingers, městečka, kde jsme původně chtěli přenocovat. U jižních sousedů prostě znovu velké zklamání. V Čechách je to jiná. Hnedle za čárou nás vítá bistro u Aleny. A pár km za ním Nová Bystřice. Dnešní cíl. Ubrousku prostři se je zajímavý název pro penzion s hospodou, má i fajn majitelku, ale jinak nestojí za moc – na večeři volíme radši místní pivovar a děláme myslím dobře.
V sobotu ráno snídáme v místní pekárně, respektive na její nádherné zadní zahradě – určitě doporučujeme. Za golfovým hřištěm se znovu noříme do Kanadských lesů. Snažíme se vyhýbat cyklo-asfaltkám, kde lze narazit i na podivná individua na elektro-fat-bajku s nahlas puštěným disco 🙈. Jdeme po mechu, obklopeni vůní borovic, v příjemném stínu lesa až do Perlšáku. Skvělá limonáda tady přijde vhod. Další zastávka Staňkov, U Sumečka. Na to se těším celou etapu. Já dávám sumce, Luky candáta, Tomovi je nepříjemná už jen ta všude prostupující vůně smažených ryb. No a teď už jen přes Chlum u Třeboně do cíle etapy, Majdaleny. Natočili jsme nějakých 28km. Je odtud krásné vlakové spojení do Prahy, jsme tam za dvě hoďky. Tohle bude logisticky skvělý startovní bod příští etapy. Tak Snad už za pár měsíců….a ne let.
Hinty:
- Když ztratíte čepici, mějte v záloze šátek 😎
Cesta kolem Česka 