Termín: 15.9.-18.9.2021
Tým: Fiifa, Tom & Luky
Délka etapy/cesty: 96km/1545km aneb dvě třetiny cesty
Čas etapy/cesty: 25h/409h
Převýšení etapy/cesty: 1814m/40740m
Nejvyšší bod etapy: 974mnm

Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Bílé Karpaty jsou jedním z nejnádhernějších a také nejopuštěnějších pohoří – doporučujeme
• Kafe penzion Rokava v Rohatci je jako zjevení ☕️🍩

Podrobnosti:

Plánování téhle etapy jsme si užili. Skloubit délky tras, ubytování a dopravu nám dalo zabrat. Nakonec jsme museli narušit dlouhodobou tradici čtyřdenního putování a zkrátit etapu na tři dny – jinak to prostě rozumně nešlo. Tudíž tentokráte od středy do soboty. Vlak z Práglu do Uherského Brodu bere bez mála pět hodin. Při čekání na bus pouštíme pizzu z nedalekého stánku před obchodním centrem, respektive pizzy dvě, ale jednu necháváme na nádraží bezdomáčům, ani ne tak z lásky k ulici, ale spíše kvůli podcenění velikosti (Pizza Špitza dělá půlmetrové koláče 🤪). Přespáváme v Zámečku ve Strání, což je mimochodem největší obec Zlínského kraje.

Ve čtvrtek vstáváme na pohodu, žádný stres. Luky si statečně objednal k snídani turka (my s Tomem jsme zvolili druhou možnost – překápko). Nakonec obě varianty zůstanou nedopity na stole. Ještě se vracím pro sluneční brýle, jež mi zapadly pod noční stolek, ale to už je opravdu poslední komplikace před cestou. Je teplo, hlásí jeden z posledních letních dnů. Přes Květnou stoupáme ostře na hřeben, s vidinou osvěžení na Velké Javorině – bohužel „dnes výjimečně zavřeno“. Další osvěžení na mapě dnešní trasy není, no co. Většinu dne jsme na hřebeni Karpat, schovaní před sluníčkem v hlubokých hvozdech, jen s málo výhledy do krajiny. Až sklonek dne nás snese do údolí, do otevřené krajiny. Míjíme raritu – jeden z mála větrných mlýnů holandského typu na našem území. Bohužel je zavřeno. To už je kousek do Kuželova, cíli dnešního putování. Víta nás Cafe de la Creme – penzion a kavárna s chytlavějším názvem než obsahem – končíme znovu u pizzy 🙄 a taky u Gambáče, který mě poznamená na celou noc. Dle referenci výborná hospoda je sice co by kamenem dohodil, ale dnes zavřeno pro svatbu 😬

Pátek brzo ráno netrpělivě vyhlížím probuzení Křižáka, aby mě růžovou tabletou zachránil z celonočního neúspěšného boje s Gambrinusem. Dnes nás čeká dlouhá cesta, odhadem 35km. Navíc celou noc pršelo a venku je opravdu nevlídno, mlha, chlad, vlhko. V penzionu nám nedali snídani, tak si musíme poradit sami, na studni vedle místního konzumu, rohlíky s paštikou. Přidáváme vrstvu oblečení a vyrážíme vstříc nečasu. Stoupáme z5 na hřeben, co čert nechtěl, jdeme převážně po úplně promoklých loukách, což je záruka provlhnutí bot i ponožek. Nakonec se noříme do lesů dříve než začneme čvachtat. Brzy narážíme na Radějovskou oboru – obrovský, desítky kilometrů oplocený úsek Karpat – podél nějž jdeme půlku dne. Cesty jsou po dešti bahnivé, kloužeme, boty máme obalené jílem. Naštěstí se v půlce dne počásko zlepšuje, ukazuje se i slunce, čehož okamžitě využíváme k odpočinku na přilehlé louce. Karpaty se s námi loučí, prudkým sestupem je necháváme za sebou. Zbytek dne už patří rovině, prvním vinicím, Baťově kanálu. Obáváme se, že rovina předznamenává kolorit několika příštích etap. Za zmínku ještě stojí návštěva lokálu v Sudoměřicích, kde jsme nuceni s místním mužíkem konzumovat TV Barrandov ve své největší pokleslosti. A pak už jsme v božském překvapení dneška, v Rohatci, v kavárně a penzionu Rokava, místu dnešního přespání. Flat White, syrové prkénko, zákusky a dortíky, obsluha, ubytování, vše naprosto famózní a nečekané. Karlínští a letenští hipsteři by koukali, za kolik že se jejich pochoutky prodávají tady v Rohatci 😎

V sobotu snídáme královsky, v duchu umění místní hospodyně a cukrářky. Nespěcháme. Dnes nás čeká věčná rovina podél řeky Moravy až do Lanžhotu. Mrholí. Nic vážného, ani příjemného. Nejsme zvyklí šlapat v nulovém převýšení. Jde nám to o poznání rychleji. Na půlce cesty nás ze stereotypu vytrhává Slovanské Hradiště Mikulčice. Zajímavý návrat do desátého století, do Velkomoravské říše a zbytku opevnění z té doby – včetně rozhledny s krásným výhledem na okolí. V Lanžhotu jsme díky rychlosti postupu o dost dříve než jsme čekali. Stíháme na vteřinu bus do Břeclavi, byť tomu předchází návštěva místní poutě, zjištění, že zastávka busu je zabraná horskou drahou a hledání zastávky náhradní. Na bus nám v Břeclavi krásně navazuje vlak. Jen to znamená vyhodit předem koupené lupeny. Příště Jihomoravskými rovinami a vinicemi 🥂

Hinty:

• Třídeňka je zajímavá zkušenost. Budeme to v příštích etapách zkoušet. Jen je třeba počítat, že předem koupené lupeny na vlak neplatí na vlaky, které jedou dříve 🤪