Termín: 23.6.-27.6.2021
Tým: Fiifa, Tom & Luky
Délka etapy/cesty: 110km/1449km aneb dvě třetiny cesty
Čas etapy/cesty: 33h/384h
Převýšení etapy/cesty: 3963m/38926m
Nejvyšší bod etapy: 1058mnm

Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Jako Javorník a hlavně Bílé Karpaty, to je prostě neobjevené kouzlo
• Ubytko se v okolí nehledá lehce, o to více překvapilo rekreační centrum Vlárka 👍

Podrobnosti:

Na tuhle etapu jsme si tedy počkali. Covid nekompromisně zasáhl a moje karanténa zbořila plány na podzimní termín. Tentokráte jsme tedy byli nuceni dát si roční pauzu, poprvé od zahájení našeho putování. Nakonec jsme po nejistotě odkdy začne fungovat ubytování vyrazili až v samém konci června. Naočkovaní. S certifikáty. Byť jsme je tedy za celou dobu nevytáhli, stejně jako respiratory😬. Setkáváme se kde jinde než na Hlaváku. Rychlý pokec a už jsme ve vlaku do Vsetína. Přespáváme tam v hotýlku v místním obchoďáku. Před spaním ještě stihneme místní gastro; výborný Radegast a gothaj s cibulí 😏

Ve čtvrtek vstáváme brzy, v půl devátý nám jede BUS do Podťatého, kde jsme minule skončili. Ihned zahajujeme nekompromisní stoupání směr hřeben. Na něm nás vítá první hospůdka, bohužel zavřená, stejně jako spousta dalších po cestě. Hřeben je nádherný, jdeme přes Velký i Malý Javorník, máme skvostné výhledy jak na Slovenskou tak i na Českou kotlinu. Jedno okýnko je na hřebeni přece otevřené 👍 Na Makytě opouštíme hranici a jdeme vnitrozemím směr Půlčínské skály. Je to nahoru dolu a navíc se začínají čerti ženit. Na obzoru permanentně bouří. Je tak nějak ponuro. Nakonec nás bouře jen těsně mine a až později večer se dozvídáme, že s sebou nesla tornáda a jen o pár desítek km dal zpustošila několik vesnic na Hodonínsku. Ufff. My nocujeme v penzionu Pulčínské skály. Neurazí. Nenadchne. Po silně nevydařeném pokusu se najíst ve western salónu u Vilíka („my nejsme žádnej hotel, abychom v šest vařili a vůbec co chcete?“) se nad námi v penzionu slitovali a uvařili nám párky ☺️

Pátek by měl být kratší i profilem mírnější. Prvních pár km jdeme na jih po silnici, přes Francovu Lhotu a Střelnou, kde bereme v pekárně zásoby v podobě rohlíků i výtečných cukrovinek – hnedle za vesnicí je skoro všechny spolkneme, na krásné mýtině. Je vedro a další cesta nás vede po překrásných, ale sluncem rozpálených loukách. Není se moc kam schovat a tak nám energie rychle mizí. Závěrečné kilometry sestupujeme sice v lesích, ale cítíme se hůř než včera. Doufáme, že jediná hospoda na dnešní trase, U pekařů v Sidonii, bude otevřená. Přání vyslyšeno! Hasíme žízeň Radegastem, Plzní a Kofolou. Prý sem jezdí cyklisti za pivem až z Trenčína. K jídlu utopenec a hermoš, opět jen studená večeře. Sbíráme poslední síly na cestu do Rekreačního centra ve Vlárce. Čekáme ledacos. Je to centrum pro školy v přírodě a tábory, v této sezóně oficiálně neotevřené. Jsme ovšem více než překvapení. Nejen skvělou kvalitou ubytování a vůbec centra, ale také službami naprosto úžasného majitele a správce v jedné osobě, povoláním tělocvikáře. Královské přijetí, skvělé završení překvapivě těžkého dne. Nejlepší ubytovací zážitek na trase👍 Déšť se nám znovu vyhnul, byť dle radaru v okolí bouřky znovu pěkně řádily.

Sobota je papírově nejtěžší trasa, mělo by nás to poslat přes 35km, znovu s velkým převýšením. Dáváme na radu tělocvikáře a v rozporu s plánem se zakusujeme do kopce za Vlárkou nikoliv po patnících, ale bokem po červené. Odměnou je nám o málo delší, ale mnohem mírnější stoupání. Sic překonáváme pět set výškových metrů, přesto šetříme síly, které se ještě budou hodit. Jsme na úchvatném hřebeni Bílých Karpat, ponoření do hlubokých smíšených lesů, pěkně schovaní před sluncem. Takhle to jde až do Žítkové. Kde přicházíme o les a do cesty se nám staví asfalt na přímém slunci. Místní jediná hospůdka dnes zavřená. Ach jo. Zdoláváme další nepříjemné stoupání. Odměnou je nám ale místní salaš, kde doplňujeme energii koláči, limonádami a kafem a jako návdavek bereme do báglů oštěpek. Už jen prudký sestup do Starého Hrozenkova a z něj brutální výstup až do osmi set metrů vysoko položeného Mikulčinova vrchu, do penzionu Patrik, cíli dnešního putování. V nohách 37km a 1.400m stoupání, v hlavě vize teplé večeře – a ta se nám po třech dnech bohatě naplňuje! Zabíráme chatku č.1. Luky je tuhej snad v osm, my s Tomem dvě piva a joint po něm 😏

V Neděli se probouzíme znovu do nádherného rána. Luxusně snídáme a brzy vyrážíme na cestu. Bus nám jede už ve 12:05 z Květné, kam je to 13km. Zase klesáme a stoupáme a ještě jednou. Vyčerpávající. Na nejvyšším místě dnešní trasy naposledy obhlížíme nádhery Karpatské krajiny, pěkně ze všech stran, z rozhledny Velkého Lopeníku. Náročnou šestihodinovou cestu do Prahy nám zpříjemňuje business třída Leo Expresu. Díky Tome, tohle jsme si zasloužili 👍

Hinty:

• Bez tréninku to nepůjde, Covid nás trochu zabrzdil a na opravdu profikově náročné etapě to bylo znát