Termín: 25.6.-28.6.2020
Tým: Fiifa, Tom & Luky
Délka etapy/cesty: 115km/1339km aneb polovina cesty
Čas etapy/cesty: 36h/351h
Převýšení etapy/cesty: 4192m/34963m
Nejvyšší bod etapy: 1058mnm

Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Nádherné beskydské lesy, byť už také pod nálety kůrovce 😬
• Profilem zatím asi nejtěžší etapa

Podrobnosti:

Naštěstí jsme v Čechách a tady se důvod pro oslavu vždy najde. Někdy i tři! V našem případě je třeba během této etapy zapít loučení s Poláky, přivítání Slováků a samozřejmě samu jubilejní dvacátou etapu 🍾 Do toho všeho je tu Covid s řadou omezení, hlavně stále ještě nepropustnými hranicemi do Polska. To řešíme hned po setkání na nádraží asi nejvíce. Tentokráte frčíme bez přestupu z Hlaváku až do Českého Těšína, Regiojetem, třídou low cost, což je speciálně připojený dobitčák na konci vlaku 😂 pro studenty a cestovatele ✌️V Těšíně nás čeká noc v motelu Pod zelenou. Vede jej místní korejská rodinka, což se ukazuje jako pecka. Všude čisto a hlavně skvělý servis pána domu, vyšperkovaný jeho domácím sushi, navíc v ceně ubytování!! Co dodat. Spí se nám blaze.

Ve čtvrtek hned ráno se musíme vymotat z Těšína. Prvních 10 km je tomu poplatných. Nic moc. Postupně ovšem začínáme stoupat do Beskyd. Však jsme se už na hory těšili. Z hřebínku máme po pravé straně jako na dlani Třinecké železárny, úchvatný to pohled na nížinu kompletně zasvěcenou železu. Blížíme se k prvnímu hraničnímu přechodu a již z dálky je vidět jak je obsypaný policií a celníky. Kdo je bez Covid testu, má problém. A to my jsme, test nemáme a toho času jsme na polské straně. Velkou obklikou vše obcházíme, abychom čáru přešli zpět na naší stranu, mimo dohled. První zkušenost s hlídanou hranicí máme za sebou, kdo by řekl že se jí kdy dočkáme, natož na dvacáté etapě, hold nic není navždy. Brzy nás pohlcují lesy a my na vše zapomínáme. Jdeme nahoru dolu, Beskydy nás vítají jedním z nejnáročnějších profilů vůbec. Po 37 km a 1500 m převýšení stojíme před chatou Bahenec, u vstupu nás vítají Shrek s Fionou – to je ale naštěstí jediná „zvláštnost“. Obsluha je tu milá, pokoje dostačující, jídlo výborné👍

V pátek  po snídani mám krátkou rozpravu s místním chlapíkem. Prý „kam jdeme?“. „Po hranici na jih“, říkám. „Tak to vám jdou naproti hromy, blesky a kroupy“, odvětí lakonicky. Nás samo nezastraší. Hned na začátek si stříháme prudký sestup a brod, @Luky ho zdolává akrobaticky po kládě, my s @Tomem sundaváme boty a ponožky. Zkrápí nás první kapky. Po chvíli prší už dost intenzivně, zrovna když se blížíme k dalšímu přechodu. Tam opět celníci a policie. Schováváme se pod střechu celnice a zkoušíme celníka. Je neoblomný. Do Polska nás nechce pustit. Tak hold opět přecházíme o kus dále přes zelenou čáru. Pár kroků a jsme na nejvýchodnějším místě Čech. Třetí trofej tohoto typu je naše. Po deštích z minulých dnů a týdnu jsou všechny cesty jedno bláto. To nás zpomaluje. Stejně tak i stěží průchodné stráně plné popadaných stromů. Navštěvujeme trojmezí, naposledy po dlouhých deseti etapách máváme Polsku a otevíráme slovenskou kapitolu našeho putování, bude o dost kratší, ale věřme o to hezčí. Čas je proti nám a proto jsme nuceni chvíli šlapat po hranici přilehlé silničce. Ještě párkrát se schováváme před lijákem a kroupami, tu pod stromy, jindy v hospůdce páté cenové skupiny. V závěru dne nás čeká prudké stoupání na hřeben Beskyd, ke Kamenné chatě, dnešnímu cíli. Příjemná chatka, opět skvělá obsluha. Prakticky celý večer a noc ji bičují průtrže mračen, ale nám se spí dobře.

V Sobotu ráno je po dešti. Hřeben zahaluje mlha, ale to nebude na dlouho. Dnes to orientačně nemůže být snazší. Celou cestu po červené, od Kamenné chaty až na tu Masarykovu. Většinou přímo po čáře, občas s možností volby zda jít po čáře přes vrchol a nebo ho obejít po vrstevnici. Volíme s rozumem, někdy tak a jindy onak. Poštěstí se nám navštívit nádherné vrcholy Malý a Velký Polom, Čuboňov a Sulov. Pod Sulovem u Bílého Kříže dáváme odpočinout nohám, dnes je to zase profilový masakr. V místním občerstvení je na výběr mezi zelňačkou a čočkovkou. Já volím čočku, kluci zelí, což předznamená zbytek dne. Hold na každé volbě záleží 😏 Zbytek dne je kombinace vrcholů, sedel a záchodů. O to více navštívíme hospůdek 👍 Celí uondaní dorážíme do cíle až po osmé hodině. Na kontě dalších 36 km, 1300 m převýšení – to vše s běhavkou v zádech – respekt. Masaryčka si ho bohužel nezaslouží. Obsluha tragická. Pokoje malinké a nevybavené. Cena vysoká. Prostě vše špatně.

V Neděli se z Masaryčky se pakujeme brzy. Před námi 12 km s nevyzpytatelným beskydským profilem. Bus nám jede z údolí těsně po dvanácté. Nakonec vše stíháme s prstem v nose, poučeni závěrečným během invalidů z jedné z předchozích etap. V údolí už je nechutné vedro, bohužel i v autobuse do Vsetína a návazném vláčku do Hranic na Moravě. Tam stíháme jen tak tak Regiojet do Práglu. Tak příště zase v Beskydech 👍

Hinty:

• Masarykově chatě se vyhněte