Termín: 28.4.-1.5.2015
Tým: Fiifa, Křižák & Luky
Délka etapy/cesty: 109km/865km aneb 37% cesty
Čas etapy/cesty: 26h/223h
Převýšení etapy/cesty: 3104m/23453m
Nejvyšší bod etapy: 1057mnm
Mapa a profil etapy
Fotky z etapy
Zajímavosti:
- První čtyřdenní etapa a stálo to za to, stejně jako Orlické hory, jež nás celou cestu doprovázely
- Pokořili jsme 100 km a taky 3.000 výškových metrů, tohle jinak odsejpá 😉
Podrobnosti:
Tentokráte to budu muset trocha ošulit, přiznávám se bez mučení, dělám blog se čtyřměsíčním zpožděním a hlava teda moc nefunguje 😦 V tomto roce jsme se rozhodli změnit taktiku a namísto čtyř víkendových etap, které jsme stíhali spíš s odřenýma ušima, jsme se rozhodli zařadit dvě čtyřdenní etapy – důvod je jasný, býti méně často mimo domov a zvýšit efektivitu etap (snížit ztráty způsobené přesuny, které jsou s rostoucí vzdáleností od Prahy stále citelnější). Vyrazili jsme už v pátek, auto nechali v Hradci a hned se přesunuli na přespání do Náchoda (do hotelu U beránka). Časně ráno jsme pak přes Broumov dorazili do Šonova – na začátek etapy – dnes už podruhé a naposledy přiznání ošulení – z Janoviček, konce minulé etapy to po hranici pár kiláků je, ale najít dopravu tam byl výkon vskutku nadlidský.
Sobota: z Šonova jsme nádhernou přírodou konce Broumovského výběžku, vesměs po polské straně, často se škrábaje do prudkých svahů polských Stolových hor, nakonec v podvečer dorazili do lázeňského městečka Kudowa Zdroj – což je první opravdu malebné městečko na nějž jsme v Polsku narazili. Mohlo by směle soupeřit s mnoha slavnějšími lázeňskými městečky u nás! Rozhodně stojí za návštěvu. Večerní promenáda, místní kavárničky a neuvěřitelné zákusky. Přespěte kdekoliv, třeba ve vile Lawenda nedaleko od centra.
Neděle: v klidu jsme si přispali, dny jsou dlouhé, žádný stres. Záhy jsme nastoupili do hřebene nádherných Orlických hor a čekalo nás víceméně celodenní stoupání z nadmořské výšky 350 m.n.m až skoro do 1.100 m.n.m a následně o kousek níže do další polské vesničky, Zielence, tentokráte vskutku horského střediska, do kterého se zakusovalo spousta bagrů a jeřábů v rámci letní přípravy na zimní sezonu. Cestou stojí za zmínku, samozřejmě kromě nádherné orlické přírody, Olešnice, vesnička plná malebných stavení.
Pondělí: pro mě trochu zklamání, cesta se celou dobu klikatila podél hranici vytvářející nádherné Divoké Orlice, ale díky tomu nezbylo než jít většinou po zpevněných či cestách či dokonce silnici, mnohdy za doprovodu sice řídké, ale vzhledem k všednímu dni kontinuální dopravě. Kde to šlo jsme sešli a absolvovali kus cesty třeba po poli, ale to je dost vyčerpávající zábava 😉 Tak jsme aspoň nasávali krásu různých chat, chalup, chatiček a stavení, ať už na samotách nebo v městečkách jako Orlické Záhoří, Černá Voda, Podlesí nebo Neratov – a právě ten byl vyvrcholením dne. Nádherně zrekonstruovaný kostel s opravdu silným příběhem, všudypřítomná komunita mentálně postižených, kteří oživují ospalou vesničku, místní pivovar, to vše schované před zraky světa v náručí kroutící se Divoké Orlice – prostě místo nabušené pozitivními emocemi jako málokteré jiné – asfalt zapomenut a prominut. Pak už jen kousek do cíle, Bartošovic, místa našeho přespání spojeného s návštěvou pálení čarodějnic…bohužel co se týče emocí a pocitů, spíše na druhé straně emoční škály 😦
Úterý: závěr etapy, závěr Orlických hor. Spíše už jsme už jsme unavení doklopýtali těch posledních 15 km etapy do Lichkova. Tam jsme chytli BUS do Hradce (on teda pokračoval do Prahy) a frčeli po čtyřech nádherných, ale náročných dnech domů. Příště teda zvážíme znovu 4 dny a možná i dopravu vlakem přímo z Prahy.
Hinty:
- Určitě na cestách nevynechte Kudowa Zdroj, nádherné lázeňské město v Polsku
- Nechte na sebe zapůsobit perlu jménem Neratov, důvody nechám bez komentáře…
Cesta kolem Česka 