Termín: 4-5.11.2017
Tým: Fiifa, Křižák & Luky
Délka etapy/cesty: 52km/756km aneb třetina cesty
Čas etapy/cesty: 12h/197h
Převýšení etapy/cesty: 1958m/20349m
Nejvyšší bod etapy: 891mnm

Mapa a profil etapy
Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Opuštěný a celkově smutný Broumovský výběžek bez větších zajímavostí
• Hraniční čára jde nahoru dolu po kopcích ve vyčerpávající křivce

Podrobnosti:

Českem se prohnala vichřice až o 200km rychlosti a poničila velké množství lesů. Zatímco si balím, v rádiu ředitel Lesů ČR varuje před vstupem do lesů plných polomů. Doufám, že to nejhorší se Broumovskému výběžku, kam tentokráte míříme, vyhnulo. Vše přeruší fotka od Toma – sandwiche jsou zdá se ready! Rozhodli jsme se vyrazit už v pátek na noc, vlak z Teplic nad Metují odjíždí už 7:30 a cesta na Broumov je dlouhá, přes dvě a půl hodiny a to bude hůř. Na místě jsme před jedenáctou, přenocováváme v penzionu Carpe Diem, který lze jen doporučit. Brzy ráno po sedmé už stepujeme před místní sámoškou, ale otevíračka až v 7:30 – to už budeme ve vlaku – tady dříve neotevřou, ani o minutu. Z vlaku vystupujeme v Petříkovicích, konci minulé etapy a po chvílích dohadování o světových stranách se noříme do místních lesů. Záhy jsme na polské zelené značce, která se stejně jako minule vine po čáře a za celý víkend se jí zbavíme jen na chvilku. Je sychravo, teplota nepřekračuje pár stupňů, ale neprší a zdá se, že ani nebude – tentokráte snad žádné ždímání ponožek. Po pár klidných kilometrech se před námi zvedá první ostrý kopec. Půl hoďka náročného stoupání a sotva si nahoře trochu oddychneme, žene nás to minimálně 100 výškových metrů dolu, aby se před nás postavil další kopec. A tak to jde pořád dokola víceméně celý den. Hřebenovky jsou vzácností, jdeme nahoru dolu, často přelézáme a podlézáme padlé stromy, většinou jde o polom mnoha desítek kmenů vzájemně propletených a tím komplikujících postup. Před cílem dnešního putování, polskou vesnicí Golinsk, nás čeká náročný sestup příkrou roklí, ale stíháme dorazit před soumrakem a to je hlavní. Golinsk nás vítá hodně podivně. Domy v hrozném stavu, štěkající zlí psy na řetězu, za okny se tu tam mihne obličej a zase zmizí, ve vzduchu visí něco nevyřčeného, něco strach nahánějícího. Tak tady někde budeme přespávat. V penzionu Zagroda Agroturystyczna Wiecha. A to už jsme tu. No, mít na výběr, jdeme dál, ale to už zvoníme a otevírá nám majitelka. Bez jediného slova nás kolíbavým krokem doprovází do našeho pokoje a odchází. A co večeře. Luky jí měl slíbenu! Nadechuje se a vyráží si ji vybojovat. Po chvilce hledání světových jazyků se vše ustálí na pro oba přijatelné němčině a nakonec se vztahy oteplí natolik, že padne dohoda na teplé večeři. A jaké! Řízky z bramborem, kvantita i kvalita nadstandardní. Ufff. K tomu skvělé české teplé pivo. Co víc si přát. Luky spí už v sedm, rychle následován Tomem, já držím asi do půl devátý, ale pak taky padám do snů. Po snídani snad ještě lepší než večeři Golinsku odpouštíme a vyrážíme na nedělní steč. Čeká nás dalších skoro 25km a bohužel jsou úplně ve stejném gardu jako ty včerejší. Znovu nastoupáme skoro 1000 výškových metrů. Nejvyšší bod s rozhlednou je Ruprechtický špičák, který je bez mála 900mnm. Na konci trasy nás vítají Janovičky, což je ryze chatařská a rekreační oblast, včetně jednoho vleku. To znamená hospody. A opravdu jsou tu dvě nebo tři velmi dobře vypadající, nicméně do jedné zavřené kvůli přípravě před zimní sezonou. Ach jo. Tak kdy nám jede autobus – proboha, čas neodpovídá plánům. Jsme na správném místě? Nejsme. Bus jede z Heřmánkovic, odbočka Janovičky a my jsme v Janovičkách – ještě že máme časovou rezervu, tak ještě 3km do Heřmánkovic. A pak přes Broumov vlakem zpět do Teplic, do auta a domu.

Hinty:

• V Teplicích nad Metují je skvělá restaurace Střelnice, určitě zajděte
• Polské ubytování je na první pohled divočina, ale nakonec můžete být dost příjemně překvapeni