Termín: 24-25.6.2017
Tým: Fiifa, Křižák & Luky
Délka etapy/cesty: 56km/653km aneb 28% cesty
Čas etapy/cesty: 14h/170h
Převýšení etapy/cesty: 2139m/16515m
Nejvyšší bod etapy: 1494mnm

Mapa a profil etapy
Fotky z etapy

Zajímavosti:

• Úchvatná lesy a mokřady Jizerskohorské bučiny
• Nádherná cesta sledující hranice po hřebeni Krkonoš
• Přiblížení se absolutní nadmořské výšce

Podrobnosti:

Tak je to znovu tady. Chtěli jsme tento rok zahájit dříve než loni, opravdu. Měli jsme i dubnové termíny, ale zima byla nebývale dlouhá a obavy z množství sněhu v nejvyšších polohách, kterými tentokráte etapa vedla, nás nakonec od dubna odradily. No a pak se už nenašlo nic bližšího než konec června. Tak jsme znovu na startu, po relativně náročné plánovací akci – skloubit tentokráte dopravu na start a z cíle zpět byl trochu oříšek – ale povedlo se, auto jsme zanechali v Liberci a vlakem dorazili sem, do Nového města pod Smrkem. Počasí vypadá skvěle, na hřebeni snad nebude až takové vedro – děsí se Křižák. Luky ještě z Prahy pořádně nepromluvil a ještě mu to chvíli vydrží, rozhání švýcarskou únavu – a ta je echte! Já jsem jedinej v pohodě, úplně, fakt, jako opravdu,…hned na úvod se pouštíme do pořádného stoupání, ze 400mnm do výšky Smrku přes 1.120mnm – to uklidňuje Křižáka (je tu příjemně) a probouzí Lukyho (u toho se nedalo spát). Krátce svačíme a vyrážíme dál, víceméně podél hranice, po vrstevnici, nádhernými lesy a rašeliništi Jizerskohorské bučiny, posledního úseku Jizerských hor před nástupem Krkokonoš. Do těch ostře točíme doleva zhruba na třicátém km a přes Kořenov se starým viaduktem a pořádným závěrečným výšlapem a následným sestupem dostáváme do Harrachova – cíle dnešní cesty. Přespání Luky zajistil v místní Sklárně s pivovarem. Je to spíš taková ubytovna, ale čistá a nám bohatě stačí – zaléháme posílení a zároveň příjemně oslabeni pár místními půllitry. Ráno výjimečně moc nespěcháme, stíháme tedy královskou snídani v místní cukrárně a vyrážíme vstříc krkonošským hřebenům. Stejně jako včera si k nim musíme nastoupat, tentokráte skoro do výšky 1.500mnm, což je jednoznačný rekord celé cesty – hold se blíží absolutní vrchol, ale až v příští etapě. Hřebenovka je jedním slovem úchvatná, prvních 10km jdeme mimo stezky, jen sami a nádherná krkonošská flora, později se připojíme na cestu česko-polského přátelství, která sleduje hranici až do Špindlerovky, konci etapy. Osobně mě nejvíce uchvátily Sněžné Jámy – pokud neznáte, určitě se zajděte podívat! Původní plán byl jet ze Špindlerovky dolu do Špindlu autobusem, ale pronajímají tam koloběžky, čemuž jsme nemohli odolat a tak se spouštíme do Špidlu za řidítky. Ve Špindlu přeskakujeme do busu a poměrně komplikovaně (nejdříve přestup v Jičíně a pak ještě v Turnově) se asi 3 hoďky dostáváme do Liberce. Těšíme se na příště, nejspíše po prázdninách, nejen na Sněžku…

Hinty:

• Sklárna v Harrachově – hlavně pivovar
• Sněžné Jámy