Termín: 29-30.8.2015
Tým: Fiifa, Tom & Luky
Délka etapy/cesty: 49,2km/394,8km aneb 18% cesty
Čas etapy/cesty: 18h/114h
Převýšení etapy/cesty: 1853m/9987m
Nejvyšší bod etapy: 513mnm
Trasa, profil, fotky a další podrobnosti
ZAJÍMAVOSTI:
Největší pískovcový kaňon v Evropě fakt stojí zato, zejména mimo turistické tratě!
PODROBNOSTI:
Tak v tomto roce poprvé, v srpnu, co dodat, smutný, ale zase lepší než nikdy. Opět na milované trase, v komplet CORE týmu, co víc si přát. Snad počasí. A i to nás tentokráte nadmíru potěší! Auto necháváme v Děčíně, odtud je to vláčkem do Dolního Žlebu dvě stanice. Potřebujeme překonat Labe, první „veletok“ na naší cestě a tiše doufáme ve funkční přívoz – most je daleko za námi v Děčíně a někde před námi v Německu – chvilka napětí a … přívoz tu nejen že je, ale takhle brzy nad ránem dokonce převáží. Na druhé straně nahazujeme baťohy a vyrážíme vstříc trase, prvních pár ne úplně příjemných kilometrů po frekventované silnici podél Labe. Konečně jsme v Hřensku, zasedáme do jedné z místních výpaloven pro alkoholchtivé východňáry a nad ránem zkoušíme po pivku – ne do každého se ovšem vleze 😉 Jakmile vykročíme dál, stočí se cesta o 90 stupňů doprava a před námi se zvedá pořádnej kopec, na kilometru či dvou vystoupáme kolem 400m podél patníků, což na vrcholu oslavíme klobáskou. Před námi je 20km jedné z nejhezčích tras v ČR, po hranici Českého a Německého Švýcarska, s překrásnými výhledy na pískovcové scenérie všech tvarů, nesčetnými výstupy a sestupy po vytesaných pískovcových schodištích, sotva znatelné stezky divokými kaňony, pěšiny ztracené v metrovém kapradí, průzračné laguny a potoky a nikde ani živáčka – prostě ráj! Ze snění nás probere až Hinterhersdorf, cíl dnešního dne. Dáváme ulevit bolavým nohám v místní hospůdce, už jen dorazit pár set kroků do penzionu – z nich se ovšem stávají minimálně další 3km, protkané trochou podvečerní nejistoty a dialogy s místními, ze kterých chápeme vždy tak třetinu sdělení. Nakonec ovšem nalézáme cílovou samotu uprostřed luk a hájů, penzion SommerHof nás vítá a hravě ukojí všechny naše unavené smysly více než dostatečně – DOPORUČUJEME (Křižák postel, Fiifa s Lukym navíc stravu). Ráno si proti zvyku trochu přispíme, stíháme dokonce snídani. Vyrážíme do znovu dokonalého počasí, urazit nám zbývá něco kolem 20km. Pár kilometrů po startu zabloudíme k místní rozhledně a nemalou dobu se kocháme nádhernými výhledy až do Jizerek, kde se, když ten či onen dá, ocitneme během dalších dvou etap. Zbytek etapy jsou vesměs hluboké lesy, velmi často zcela mimo vyšlapané trasy, často brodíme vodoteče, přelézáme a přeskakujeme (nikdy nepodlézáme ;)) ohradníky a přecházíme nekonečné pastvy, pak zase husté lesy, obcházení oplocených školek a pořád dokola. Je z toho orientačně i profilově náročná neděle zakončená dobrodružstvím jménem hledání nádraží v Dolní Poustevně. Je 14:15, vlak jede ve 14:30, poslední zbytky sil nás dovedou na nádraží, je 14:25, ufff – už jen rychle koupit pití do vlaku a naskočit…..jenže je 14:40 a vlak nikde. Kontrolujeme jízdní řád, vlak jel už ve 14:10, další až 16:10. Kde se stala chyba? Těžko říct. Luky trvá na tom, že vlaky přece vždycky jezdí v půl 😉 Taaakže návrat do centra, výběr příjemné mexické hospůdky a v 16:10 (nee 16:30) konečně zasloužená cesta domů přes Děčín. Příště nás čeká Šluknov, nejspíš říjnový, syrový.
HINTY:
- Vlaky nejezdí vždycky v půl
- SommerHof je prima penzionek, určitě povečeřte!
- Na Švýcarsko si dejte maximum času, je to neopakovatelné – sem se teda vrátím!
Cesta kolem Česka 