Termín: 11-12.10.2014
Tým: Fiifa & Luky
Délka etapy/cesty: 62,4km/345,6km aneb 15% cesty
Čas etapy/cesty: 17h/96h
Převýšení etapy/cesty: 1293m/8134m
Nejvyšší bod etapy: 882mnm
Trasa, profil, fotky a další podrobnosti
ZAJÍMAVOSTI:
Ušli jsme rekordní počet kilometrů: 62,4
PODROBNOSTI:
Při zpáteční cestě z 6. etapy jsme obdivovali železničniční viadukty, pod kterými jsme projížděli autobusem do Teplic. 7. etapu jsme tak museli zahájit právě jízdou vlakem po této staré železniční trati do Moldavy, kde jsme 6. etapu zakončovali. Vlak jezdí z Dubí a přijíždí přesně na čas. Je to ten starý naftový motoráček se dvěma vagóny a jet s ním je zážitek. Trať vede nejen přes viadukty, ale projíždějí se také tunely a v některých úsecích se náš motoráček s dramatickým skučením sotva krokem sune vpřed. Postě nádhera. V Moldavě vystupujeme do typicky podzimního počasí, slabý déšť, mlha. Nasazujeme kulichy a vydáváme se na další cestu kolem Česka. Naše GPSka nás vede převážně po silnici přes místní obce a je to bohužel typické “pohra-ničí”, které působí (zejména co se týče české strany) nevlídně, opuštěně, mrtvě. Procházíme cestou přes Cínovec, kudy do Československa v roce 1945 prošel hlavní proud tanků Rudé armády, ve Fojtovicích míjíme pomník obětí pochodu smrti politických vězňů taktéž z roku 1945, až nakonec v Adolfově objevujeme podivnou “bufetohospodu”, kde nás stokilový výčepní s okázalou nechutí obslouží pivem a klobásou. Pokračujeme dál přes Krásný les, kdysi výstavní vesnici se zámkem a několika tisíci obyvateli, jenže německy mluvícími a nyní tedy polopustou. Počasí se vylepšuje a cesta nám rychle utíká. Jdeme teď krajem, kterému se podle turistických cedulí říká zapomenuté pohraničí. Projdeme Mordovou roklí, kde za starých časů bylo pro výletníky malé zoo a cestou kolem výběhů s býky sestupujeme už opět za slabého deště do Petrovic, kde máme v penzionu Retro ubytování. Dáváme si dobré jídlo a horkou sprchu. Druhý den vstáváme do slunečného rána. Vyrážíme na cestu brzy a bez snídaně, ale jsme v dobré náladě, protože to vypadá, že tentokrát nebudeme muset vytahovat pláštěnky. Hned za Petrovicemi procházíme kolem místa, bojiště, kde se podle turistické informační cedule střetla za napoleonských válek francouzská jízda s ruskou gardou. Těch míst s nějakou válečnou historií je v tomto kraji více a není to náhoda. Nakléřovský průsmyk, kudy procházíme, byl podle průvodce místem, kudy do čech často pronikala cizí vojska. Přes Petrovice bylo i obsazeno Československo v roce 1938. Cesta dál nás vede údolím, kudy protéká Rájecký potok, procházíme kolem osady Nové Dvory a skrz Rájecké skály, kde se prý vyskytují fósílie. Cesta již nevede jen po silnici, ale po cestách a lesem. Zažíváme krásný podzimní den plný barev a té typické podzimní vůně listí, hlíny. Procházíme kolem Tiských stěn, míjíme Kristin hrádek a hlubokým lesem po patnících postupujeme k našemu cíli. 7. etapu končíme u Děčína v Dolním Žlebu, kde poslední nejméně kilometr sestujeme po kamenné cestě. Proč si dal někdo práci, aby vytvořil cestu “do lesa” jako kamennou vánočku, se nám u místních obyvatel bohužel nepodařilo zjistit. Cesta k autu do Teplic luxusním vlakem Deutsche Bahn je příjemná a rychlá. Dobrý pocit z této etapy ještě podpoří fakt, že jsme trhli rekord a ušli zatím nejvíce kilometrů – za oba dva dny celkem 62,4 km.
HINTY:
- Je potřeba mít drobné na autobus. Řidiči autobusů jsou totiž povětšinou nerudní a nechtějí rozměnit.
- Vlaky jezdí na čas a jsou prima.
- Opět se ukazuje, že nelze spoléhat na to, že po cestě potkáme hospodu a proto je potřeba si sebou brát dostatek jídla a pití.
Cesta kolem Česka 