Termín: 10-11.5.2014
Tým: Fiifa, Křižák & Luky
Délka etapy/cesty: 55,7km/170,7km aneb 7% cesty
Čas etapy/cesty: 16h/47h
Převýšení etapy/cesty: 1708m/4731m
Nejvyšší bod etapy: 1064mnm
Trasa, profil, fotky a další podrobnosti
ZAJÍMAVOSTI:
Poprvé jsme se setkali a byli nuceni přejít několik slatinišť a bažin
PODROBNOSTI:
Na čtvrtou etapu se k nám přidává první host, Luky. Po minulé „singles“ etapě tedy podstatně více legrace a méně strachu 😉 Auto tentokráte na pohodu necháváme u Sokolovského nádraží a do startovního bodu, Klingenthalu, se přesunujeme vlakem (teda kvůli výluce větší část busikem, ale to je detail). Po úvodním rozehřátí po Klingenthalské silnici se před námi zvedá kopec, který nás chtě nechtě nutí k prvnímu výkonu. Na jedné samotě potkáváme saského mládence hrdého na svou vyvěšenou DDR vlajku a tak neváháme – fotka s jednou z mnoha variant srpu a kladiva je ulovena. Po nějakých 10km zdá se stoupání končí a kromě nedaleké rozhledny se nabízí i místní stánek s výběrem radlerů a klobás – podléháme, tedy jen tomu radleru. Teprve později zjišťujeme, že je to poslední místo dnešního dne kde se dalo jakž takž něco zakousnout. Na 15Km nás čeká první překvápko jménem Velké Jeřabí jezero – nejde o nic jiného než pár set metrů dlouhá blata, která prověřují kvalitu našeho obutí – Křižák, který ještě od minula nepřezbrojil, pláče. Dalších 10 km je více méně nádherná hřebenovka, sem tam spestřená dalšími slatiništi a blaty, dokonale odříznutá od civilizace. Prakticky neustále jdeme přímo po patnících, jak vidno i na fotkách. Kolem 25km nás opět a zas, jak je v Krušnohoří zvykem, přepadá deštík. Jeho intenzita houstne až do lijáku, ve kterém strávíme zbytek dne. Do Potůčků dorážíme již dost unavení, zmoklí a vůbec natěšení na teplo, sprchu, pivko a horkou polívku. Česká strana Potůčků je inferno – kombinace vietnamských stlučených stánků s blikajícími neony kasín, opravdu silně nepovedený příběh. Náš penzion Červená Liška je naštěstí mimo Potůčky, v těsné blízkosti hranic. Má ruskou majitelku a hostitelku v jedné osobě, je tam docela teplo, ruská strava taky ujde, prostě nemá-li člověk vysoká očekávání a ty hraničář po 35 km místy v hustém dešti opravdu nemá, dokáže Liška i potěšit. Ráno snídáme a balíme brzy, cílem je bus z Božího Daru a ten jede už ve 13:30 – čeká nás ovšem ještě překonat více než 20km. První půlku dne prakticky sestupujeme do údolí, po cestě objevujeme nádhernou obrovskou louku v jarním rozpuku, sevřenou ze všech stran lesy, prostě skvost – po chvilce rozjímání na téma kdyže si tady postavíme usedlost a dožijeme naše bídné životy, vyrážíme dál vstříc krušnohorským lesům. Slezeme do vesničky ve výšce nějakých 650m.n.m. a následně začneme ukusovat z opravdu příkrého kopečka, který nás kolem historického patníku z roku 1729 postupně vyžene až do výšky 1064m.n.m Finálka v podobě stoupání 400 výškových metrů na pár kilometrech, to vše s 50km v nohou, je opravdu zajímavá výzva. To už se ale za posledním kopečkem vynořuje Boží Dar, první česká příhraniční vesnička, která je opravdu malebná – ne není to fata morgana – stejně jako jejích spousta sestřiček ležících na té západní straně hranice. Ještě stihneme pivko a polívku v jedné z mnoha místních hospůdek a rychle na bus. S přestupem na vlak v Karlových Varech dorážíme kolem čtvrté k autu a směřujeme k domovu.
HINTY:
- Je zajímavé bojovat mezi touhou potěšit se neuvěřitelnou krásou místní přírody a potřebou ujít nezbytné penzum km, aby naše putování vůbec někdy skončilo. Na Lukym jako hostovi, který úplně nemusí spěchat, byl rozpor krásně patrný….optimální řešení ovšem nemá, alespoň pro nás….
Cesta kolem Česka 