Termín: 14-15.9.2013
Tým: Fiifa & Jelen
Délka etapy/cesty: 37,4km/37,4km aneb 1% cesty
Čas etapy/cesty: 10h/10h
Převýšení etapy/cesty: 605m/605m
Nejvyšší bod etapy: 671 m.n.m
ZAJÍMAVOSTI:
Naše pilotní etapa! Trojmezí, nejzápadnější kout ČR.
PODROBNOSTI:
Tak se to konečně podařilo! Začalo to nápadem mít něco svýho, kam můžeme jen tak vypadnout, zdusit se (pokud možno výkonem ;-), pročistit palice, prostě si to užít. Následovala euforie mnohých nápadem oslovených a jejich následné postupné vystřízlivění. No a tak tři nejstatečnější stojíme na startu, teda nakonec jenom dva, jelikož ten třetí, Křižák, nám doma drží palce a chrchlá a chystáme se započít dlouhé putování po hranicích Česka. Nevíme kdy, zda vůbec a v jaké sestavě těch více než 2.300km pokoříme, víme jen že to bude zábava na pěkně dlouho, že když jí dokončíme, budeme o dost starší, ale taky o dost bohatší – o čem bychom taky těm našim vnoučatům vyprávěli, o businessu dost těžko 😉 Začínáme na západě, v Aši a volíme směr hodinových ručiček. První etapu poznamenávají dvě zásadní události; setrvalý déšť a naše tragická nepřipravenost a nezkušenost. Ale popořádku. Auto parkujeme u Lidlu, kde se zdá jakž takž bezpečno, nasazujeme těžké batohy vybavené na přenocování v přírodě a vyrážíme. Začíná mrholit. Brzy se stáčíme k severozápadu a vstupujeme do místních hustých lesů. Všude mraky hub, jen mít čas a náladu je sbírat. Záhy se sem tam nad korunami stromů tyčí tiše bzučící větrníky.
Po 12km narážíme na první lavičku a hned ji využíváme k odpočinku – posledních pár km bylo dost náročných, učíme se s GPS a hledání hraničních patníků, chytáme se do pastí mokřadů, často se vracíme, trocha se ztrácíme. Na dvacátém km vylézáme na nějaký čas z lesů a míjíme různá německá stavení se spoustou zajímavé plechové zvířeny – v kýčích jsou němci prostě nepřekonatelní.
Začíná nás dohánět únava, nohy dřevění, Jelen si stěžuje na puchýře. Je to k nevíře, ale jsme teprve těsně za polovinou dnešní trasy. Zhruba na nějakém dvacátém pátém km přicházíme na nejzápadnější bod ČR, Trojmezí. Chvíli nám nedochází proč že Trojmezí, když je tu jen hranice ČR a Německa, ale pak nám to docvakne – není to zase až tak dávno co tu byla hranice DDR a NSR. Už asi 2 hoďky leje jak z konve a nevypadá to na změnu. Musíme dál, chtě, nechtě. Dalších 8 km do Hranic se už spíše ploužíme, hlavně Jelen sotva chodí. Promoklí a hladoví dorážíme do Hranic a hledáme nějakou útulnou hospůdku, s kouskem něčeho teplého do úst, možná i Plzínky na chuť. Ale běda. Bída s nouzí. Jediná otevřená hospoda je pajzl páté kategorie, víc herna než hospa, bez jídla, se zkaženým pivem, studená, nevlídná, fuj. Překonáváme odpor a chvíli sedíme, potřebujeme pár desítek minut bez deště. Brzy se ale bude stmívat, musíme vyrazit hledat něco kde složit zničená a unavená těla. To se nám daří až po dalších 5 km, které už jdeme silou vůle. Počítadlo se zastavuje na hodnotě 37km. Vlídně nás vítá obec Studánka, respektive její skvělá hospoda u Hastrmana, kde se dobíjíme výborným jídlem i pitivem. Za šera se vypotácíme ven a zaleháme na verandě opuštěného srubu schovaného v lese. Nepřestává hustě pršet, celou noc. Ráno promoklí, podchlazení a bolaví vzdáváme další putování a míříme nejkratší cestou z5 do Aše….a domů……..
HINTY:
- Základem č.1 jsou boty, pohodlné (viď Jeldo) a nepromokavé (bez ohledu na déšť jsou cesty po čáře hodně podmáčené a nejlépe kontníčkové boty z Gore-Texem nutností)
- Na trase se nejspíše nebude možné spoléhat na hospody ani jiné spolehlivé zdroje pití a jídla, dostatek vody a potravy na celou dobu je tak klíčový
- Nejlepším řešením proti dešti je pláštěnka (model viz. Jelda na jedné z foto), je lehká a skladná, na rozdíl od objemných a těžkých nepromokavých bund a kalhot (pokud tedy nejsou celou dobu na těle)
- Váha batohu jde dostat do 7 kil (max 10 Kg) a to včetně spacáku a karimatky, stačí na to 42L batoh (Jelda měl tentokráte 60L kvůli pařeništi a lanu)
- Nemysleli jsme na lékárničku, to je třeba napravit
- Nutností jsou čelovky, lépe ledky kvůli váze
- GPS je extrémní pomocník, bez něj by dozajista bylo více bloudění zejména mimo značené cesty, přesto je papírová mapa při potřebě komplexnějších náhledů více než vhodným doplňkem
Reflexe po více než deseti letech od první etapy:
Kdo by byl čekal, že bude mít etapa dvě premiéry a zároveň i derniéry. Poprvé a naposledy se cesty kolem Česka účastnil Jelen – patří mu věčné díky za to, že mně pomohl tohle dobrodružství rozjet 🙏 A také jsme poprvé a naposledy šli na těžko a spali venku, abychom pochopili, že tudy cesta nevede pokud to chceme dojít za našich životů 😅
Cesta kolem Česka 